Zanikleobceobjekty

Navigace

GPS souřadnice:  N 50°04.126    E 12°37.954

Největší masový vrah prvorepublikového Československa řádil před 90 lety v dnešním Karlovarském kraji nedaleko Lázní Kynžvart.

„Zcela na vrcholu kopce, na nejvyšším bodě Horní Žitné, stával veliký panský statek. Měl prastarý název Doyscherhof (Doyscherův dvůr), později nazývaný Horní Doyscherhof. Vznik statku lze položit hluboko před období 16. století. Dnes z Horního Doyscherhofu nezbylo zhola nic.Byl zničen v době činnosti vojenského výcvikového tábora.“

Později byl nedaleko něj, asi kilometr severněji, vystavěn další statek, kterému se začalo říkatDolní Doyscherhof. Stával již kus od vsi v polích. Dolní Doyscherhof lze ještě dnes v terénu vystopovat. Malé zbytky základů jeho sklepů najdeme v trávě poměrně dobře, pokud víme, kde hledat. Posledním majitelem v roce 1945 byl Kašpar Döllner. V kriminalistickém archívu však zůstal dodnes jeden velmi zajímavý zápis z historie Doyscherhofu. Jak vyplývá ze jmen majitelů, mělo se jednat o Dolní Doyscherhof.

„1. července 1927 v 6:06 hod. byl v Plzni na dvoře divizního soudu popraven 24letý voják František Sandtner, který v noci 9. dubna 1926 v osadě Doyscherhof u Mariánských Lázní sekerou zavraždil sedláka Döllnera, jeho manželku, dvě jejich děti a služku.“

K čemu zde vlastně oné dubnové noci došlo? Krátce po jedné v noci budí jedenáctiletý Kašpar Döllner v podkroví duševně zaostalého patnáctiletého pasáčka Willibalda Weidla. Posílá ho do vsi prodědečkaHanse Döllnera, že se na statku stalo něco hrozného. Padá drobný sníh, Willi se ztrácí ve tmě, znovu se vrací, nakonec však vzkaz doručí – posléze tedy přivádí na statek starého Döllnera, následně dorazí i jeho zeť Hans Tyrn a řada dalších lidí. Starý Döllner vynáší na dvůr matrace a peřinu a na ně klade oběti zločinu. Devítiměsíční vnučku Marii, která jako zázrakem vyvázla bez újmy, čtyřletou vnučku Annu, devítiletého vnuka Theodora a třicetiletou služebnou Marii Hoffmannovou, všechny již bez známek života. Žofie a Rudolf Döllnerovi a jejich další syn Josef sténají, jsou všichni těžce poranění. Oba rodiče později umírají.

Hans Tyrn vzápětí vyráží na bryčce do Kynžvartu pro lékaře Sigmunda Olberta, ten ještě vyrozumí chebskou nemocnici a kynžvartské četníky. Na žádost starosty a správce pivovaru (jediné dva telefony v obci) se k místu stahuje četnictvo z celého okolí včetně okresního četnického velitele kapitána Arnošta Člaňka z Mariánských Lázní. Ten také vyrozumí chebskou soudní vyšetřovací komisi.

Na statku panuje všeobecný, jen těžko zvládnutelný chaos. Až později se četníkům podaří zajistitpořádek, nicméně stopy na statku i ve sněhu v okolí usedlosti byly ještě před zajištěním zašlapány. 10. dubna po poledni doráží komise z Chebu, plzeňský policejní komisař a policejní psovod. Většina stop je však již dávno zničena, všude vládne obrovský nepořádek.

Jediným očitým svědkem vraždy, schovaným pod peřinou a tělem zraněného otce, byl malýKašpar Döllner. Vrah zaútočil nejdříve na dospělé členy rodiny, kteří by se v případě probuzení dokázali bránit. Po zběsilém vraždění prohledal místnosti, ukradl několik věcí a zakousl se do perníkového koně na stole, přičemž ho osvítila petrolejová lampa. Kašpar si všiml podobnosti s Franzem Sandtnerem, Francim, který u nich dříve pracoval, byl však asi před třemi lety propuštěn, což údajně nesl velice nelibě. Členové vyšetřovací komise chlapcovu výpověď zpochybnili, prý musel být v šoku a nemůže si pamatovat průběh události, navíc trpí epilepsií a je na svůj věk zaostalý. Jeho svědectví však uvěřil kapitán Članěk, což se později ukázalo jako správné.

Další posun ve vyšetřování přinesla metoda hledání stop ve větším rádiusu od místa činu. Tak se kapitánu Člaňkovi podařilo vyloučit stopy zvědavců a objevit stopy vedoucí k lesu. Nalezl zakrvácený svetr, na hranici lesa rovněž zakrvácenou sekeru (později se prokázalo, že si vrah přinesl sekeru a kladivo, jenž mu však po několika ranách upadlo, a proto ho nahradil právě sekerou).

Ve vyšetřování případu, po řadě nedodržení některých základních zásad kriminalistiky zejména ze strany vyšetřovací komise, později pokračuje už jen četnictvo. Prověřuje Sandtnerův pohyb v okolních obcích, zejména v obci Schönbachu (Luby) na hospodářství sedláka Vogla, kde, jak se zjistilo, hledal Sandtner den před vraždou nocleh a kde zřejmě odcizil vražedné nástroje.

Čtvrtý den po vraždách je Sandtner, vojín druhé roty čtrnáctého pluku v Prešově, v době vraždy na jedenáctidenní dovolence, v kasárnách zatčen. Je předán četnictvu a za celkem dramatických okolností (byl pro něho vyčleněn speciální vagón a byl hlídán vojenskou hlídkou s ostře nabitými puškami, jež odháněla zvědavce) eskortován vlakem z Prešova přes Bratislavu, Brno, Prahu a Kynžvart až do Chebu. Cesta trvá dva dny a během ní, zřejmě ze strachu před lidmi, kteří ve stanicích volali po jeho lynči, učinil Sandtner doznání.

Rockendorfská loupežná vražda mu vynesla 950Kč a hodinky, ukradl rovněž 6 vajec a půl kilogramu másla, kousl do perníkového koně. Za ukradené peníze si koupil košík, tašku na cigarety, pečivo a 4 menší láhve likéru. Kamarádovi v Prešově dal chybějících 10Kč na prostitutku, sám pak za 40Kč využil služeb stejné prostitutky. Něco peněz daroval kamarádům. Za to vše zaplatilo životem pět nevinných lidí, z toho dvě malé děti...

Po velmi komplikovaném procesu byl Franz Sandtner odsouzen dne 29. ledna 1927 u Vojenskéhodivizního soudu v Plzni ke ztrátě práva volebního, k vyloučení z čsl. vojska a především k trestu smrti provazem.

Po třech porcích roštěné, patnácti škubáncích a třech pivech byl šest minut po šesté hodině ranní dne 1. července 1927 mistrem popravčím Leopoldem Wohlschägerem tamtéž popraven.

Obec Horní Žitnou – Rockendorf dnes připomíná jen poslední stojící stavba – velký kámen,jenž tvořil základ pomníku zdejším mužům padlým v 1. světové válce. Jeden z největších zločinů spáchaných kdy na Sokolovsku, ne-li největší, pak nepřipomíná vůbec nic. Snad jen skrovné rozvaliny Doyscherhofu, které se postupně ztrácí ve vítězící přírodě.

(časopis Sokolovsko 3/2012)

(video: i dnes.tv)

Nafoceno: 16.4.2016