Zanikleobceobjekty

Navigace

První zmínka: r.1515
GPS souřadnice: 50°50´55" s.š.   14°20´51" v.d.

Dolský mlýn leží v Národním parku  České Švýcarsko poblíž soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, asi 1,2 km východně od Kamenické Stráně, do jejíhož katastru též přísluší.

První písemné zmínky o mlýnu pocházejí z roku 1515. Jednalo se o trojkolový mlýn, přičemž dvě kola poháněla mlecí zařízení a třetí pilu. Od roku 1696 do roku 1910 byl mlýn majetkem rodu Pohlů. Ti jej několikrát přestavovali, v roce 1727 barokně, později pak ještě v letech 1819 a 1845.

Vzhledem k tomu, že Kamenice byla využívána k splavování dřeva, nemohli majitelé v tomto období odvádět vodu do náhonu a tudíž nemohli mlít. Toto bylo majitelům kompenzováno právem vyrábět pivo a pálenku. Okolí Dolského mlýnu také ožilo turistickým ruchem poté, co byla roku 1881 zahájena přeprava na lodičkách ve Ferdinandově soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem.

Od 19. století (a to zvláště po spuštění provozu plavby lodičkami po Ferdinandově soutěsce, která měla výstupní stanici u jezu Dolského mlýna) sloužil mlýn stále více jako výletní hostinec. Díky oblibě místa zde vyrostl i venkovní výčep „Hostinec u Dolského mlýna“. Posledním mlynářem, za kterého se zde mlelo obilí, byl Franz Pohl. Ten však již od počátku provoz mlýna i pekárny pronajímal cizím pachtýřům (1890 Josef Wanitschek, 1895 Karl Gustav Fiedler, 1898 Karl Hermann Jähnel, 1900 Daniel Janich, 1929 Franz Wilhelm Wirzam). Zájem mlečů o zdejší mouku upadal a to nejen díky špatné dostupnosti mlýna, ale i kvůli nekvalitní mouce. Franz Pohl se pokusil o drobnou modernizaci mlecího složení a převzal z modernější technologie tzv. uměleckých mlýnů alespoň nový typ žernovů, tzv. francouzské kameny. Byla to s největší pravděpodobností jediná výrazná investice, kterou Pohl obětoval na vybavení mlýna. Více pozornosti věnoval hostinskému procesu. Roku 1929 požádal Franz Pohl Okresní hejtmanství o svolení ke stavebním úpravám černé kuchyně, kterou chtěl rozšířit pro restauračního zařízení. Jeho představu – odstranit stěnu mezi komorou a černou kuchyní – nebylo možné kvůli odlišnému zaklenutí sousedních prostor zrealizovat. Proto byl stěnou pouze proražen dveřní otvor. Kromě nedostatečné kuchyně zápolil hostinský provoz s ožehavým problémem hygienického zázemí pro návštěvníky. Proto bylo zadáno stavebnímu mistrovi Franzi Itzemu z Janova zhotovení plánů na přístavbu toalet. K zadnímu průčelí staré palírny byla vyprojektována při vnější fasádě přízemní obedněná stavbička. Ze strany řeky Kamenice se mělo vstupovat do úzké chodbičky, přiléhající k obvodové zdi palírny. Prostor mělo osvětlovat okénko u náhonu a odtud byl plánován i vstup na pánskou toaletu. Na dámské WC měl být přístup separé. Ani tato stavba nebyla zrealizována.

Po smrti Franze Pohla roku 1929 zdědila Dolský mlýn dcera Marie, provdaná Dinnebierová. V té době byl mlýn elektrifikován (podmínka pro konces k hostinské živnosti). Provoz pokračoval setrvačností až do roku 1931, kdy nájemce Wirzam zbankrotoval. Od propachtování Dolského mlýna dalšímu nájemci Josefu Nickelovi se již nikdy na mlýně obilí nemlelo.

Nafoceno: srpen 2018

Mlýn byl po roce 1945 opuštěn a od té doby chátrá. Budova už je jen torzo z obvodových zdí. Po ostatních staveních zbyly už jen základy. Mlýn je možno ve své funkční podobě spatřit v pohádce Pyšná princezna, kde je záběr na celé stavení i s náhonem. Později se už ve velmi zchátralé podobě objevil v řadě dalších filmu jako Peklo s princeznou, Ztracený princ, Čertova nevěsta, Pravý rytíř.