Zanikleobceobjekty

Navigace

První zmínky o obci: 1350
Zánik obce: 1945
Nadmořská výška: 803 m
Počet obyvatel / počet domů: r.1869: 1982 / 281
                                               r.1900: 1634 / 261
                                               r.1930: 1192 / 255
GPS souřadnice:    50°5'59.035"N, 12°43'46.59"E

Na křižovatce cest do Krásna, Pramenů a Sokolova se v oblasti Slavkovského lesa nachází opuštěné místo plné křovisek, kopřiv a starých stromů porostlých mechem. Takové místo na první pohled nikoho neláká, ale kdysi bylo toto místo nádherným městečkem s dlouhou historií, plné spokojených lidí a kypící životem.
Mnoho lidí projede tímto místem, aniž si uvědomí, že jsou na hlavní třídě kdysi významné obce.
Nejdříve se obec jmenovala Lauterbach Stadt, v období první republiky počeštěně Město Litrbachy a od 5. 2. 1948 byl jeho název oficiálně stanoven na Město Čistá, který nejvíce odpovídal původnímu německému názvu.V této době však Čistá již prakticky neexistovala.
První písemné zprávy o Čisté pocházejí z roku 1370, kdy je uvedena v seznamu lauchtenberských lén. V 16 století již patřila do soustavy lén, patřících hradu Lokti, spravovaného Šliky.

Největší sláva Čisté a okolí byla spojena s těžbou cínu v 16. století, kdy byla v roce 1551 povýšena na královské horní město. Čistá získala právo užívat svou vlastní značku k označení zde vytěženého cínu i právo užívat pečeť a znak.
Toto období bylo obdobím největšího rozkvětu.
Obec měla svůj vlastní pivovar, sladovnu, lázně, jatka a městský vodovod. Dále zde byla škola s dlouhou tradicí, pošta, telegrafní stanice, veřejná telefonní stanice.

Po vypuknutí třicetileté války začal postupný pokles těžby cínu, který byl dovršen v jejím průběhu. To mělo za následek hospodářský úpadek města spojený s velkým odlivem obyvatel.Protože se hornickou činnost už nepodařilo v původním rozsahu obnovit, obyvatelé se museli přeorientovat na dobytkářství, řemeslnou a domácí výrobu a také na obchod.
11. listopadu 1772 zachvátil město rozsáhlý požár, při kterém byla zničena většina budov. Vypukl u Martina Nobera, shořelo 68 domů, 26 stodol, fara, kostel i s věží, radnice, hostinec.
Roku 1775 byl slavnostně vysvěcen nově postavený farní kostel sv. Michaela.
V roce 1895 vypukl další velký požár, který zničil 30 domů. vypukl v domě Karla Schimmera.Nový velký požár zničil dne 28. srpna 1903 devatenáct domů hospodářských stavení a stodol. Vypukl v domě Wilhelma Schiedla.
V roce 1917 byly z věže kostela sneseny zvony a roztaveny na materiál pro válečné účely. Nové byly zpět znovu slavnostně umístěny v roce 1926.
V roce 1918 patřila Čistá k nově vzniklé Československé republice, ve třicátých letech ji ovládla Sudetoněmecká strana a po mnichovském diktátu v roce 1938 patřila k územím odtržených od ČSR a do města vstoupila německá armáda.Národnostní složení obyvatel bylo většinou německé. Národnostní složení obyvatel bylo většinou německé, snad i právě proto odevzdali ve volbách do říšského sněmu 100% hlasovacích lístků pro navrženou nacistickou kandidátku.
Dne 8. května 1945 vstoupily do města oddíly 3. americké armády generála Pattona a v letech 1946 - 47 byl proveden odsun německého obyvatelstva. Na jaře roku 1946 byla Čistá začleněna do vojenského výcvikového prostoru ,,Vojenský újezd Prameny,, a museli se z ní vystěhovat i poslední obyvatelé. Brzy poté, v roce 1948 ji po nácviku bojových akcí zcela zničila dělostřelecká palba, při natáčení instruktážního snímku ,, Boj o osadu ,, štábem tehdejšího ministerstva národní obrany.

(Zdroj: youtube)

Město utichlo, život se vytratil.
Příroda pomalu, ale nezadržitelně pohltila prostory, kdysi tak rušné a po staletí sloužící lidem. Nespoutaná křoviska a mohutné větve stromů překryly vše, co by jen trochu mohlo připomínat dávný život místních obyvatel.Jakoby sama příroda chtěla schovat zbytky nešťastného města, které podlehlo budovatelské chiméře určité skupiny lidí, jejímž výsledkem bylo nakonec jen ničení a celkový zmar. Vznikla tak obrovská ztráta pro celou společnost, která se zde zobrazuje v plném rozsahu. Město, které by se dnes mohlo hrdě hlásit k historii evropského hornictví, již neexistuje.

Nafoceno: Únor 2016

KOSTEL:

První fara byla ve městě vybudována již ve středověku, někdy před začátkem 16. století. Vedle ní, západně od náměstí, u křižovatky cest, stál kostel zasvěcený archandělovi Michaelovi. Byl bohatě vybavený plný uměleckých děl. Ve věži měl umístěné tři velké zvony a dva menší, uvnitř se nalézalo pět oltářů, podél stěn stálo mnoho soch svatých a zbytek byl pokrytý mnoha vzácnými obrazy.
V té době byla většina středověkých obyvatelů města luteránského vyznání, takže jak fara, tak kostel sv. Michaela byl luteránský.
Po třicetileté válce bylo luteránství zakázáno, fara zrušena a kostel nebylo povoleno používat /pod přísnými tresty/. Roku 1624 by ustaven první katolický kněz v obci /Christian Pfeffer/. Nová, katolická fara, byla zřízena až v roce 1671, město mělo do té doby farnost v Krásně.
Během velkého požáru v roce 1772 shořel i původní starý kostel. Ihned po požáru začalo město s výstavbou nového kostela podle návrhu Wenzela Hausmanna z Teplé. Během let 1774 – 1775 byl dostavěn, v roce 1777, opět pod vedením stejného mistra, přistavěna apsida se zákristií, zakončená vysokou věží. Celý kostel se vyznačoval charakteristickým zaoblením všech rohů stavby.
Poté byl opět slavnostně vysvěcen jménem archanděla Michaela. Tentokrát se jednalo o kostel čistě katolický.
Ve věži byl umístěn velký hlavní zvon, 192 kg těžký. Jednalo se o mistrovské dílo slévačské firmy Divall z Chebu, která jej odlila v roce 1778. Visel ve středu věže, vedle něj visely dva velké, ale o něco menší zvony, po stranách dva nejmenší. Velký mariánský zvon byl pokrytý sérií plastik „Ecce homo“ a doplněné nápisem: „Pane pomoz nám z každé nouze skrze svou mučednickou smrt“ /Herr durch deinen Mortertod helfe uns aus aller Not/. Dva vedlejší, o něco menší zvony, nesly jména svatých – svatého Michaela a svatého Josefa. Oba nesly po obvodě mistrovsky provedený nápis „Fusa fui a Mathia Divall in caesarea regia civitate Egrana“ /odlil mě Matyáš Divall v císařském královském městě Cheb/. Byly odlity v roce 1828 ve firmě Elisabeth Divallové. Dva nejmenší zvony nesly po obvodech stejný nápis: „Eger anno 1774 Johann Georg...“ /Cheb, roku 1744 od Johanna Georga/. Pozn: jedná se o stejnou firmu, která odlila malý zvon, umístěnýna střeše rodného domu Andrease Kempfa.
U kostela byl zřízen hřbitov, který později přestal vyhovovat. Město proto zakoupilo pozemky ve východní části a roku 1862 zde zřídilo hřbitov nový. Později vznikla křížová cesta, která směřovala od kostela k novému hřbitovu. V letech 1910 – 1913 byl hřbitov podstatně rozšířen a přistavěno obydlí pro hrobníka.
Pohromou se stal rok 1917, kdy musely být z věže sundány staré historické zvony. Stejně tak byl snesen i menší zvon z kaple sv. Jana Křtitele, vážící 31 kg. Všechny byly roztaveny pro armádní potřeby. Nový zvon byl objednán v roce 1920 v témž roce odlit. Byl zhotoven tak, aby jeho hlas zněl ve „fis“. Vysvěcen byl 7. března 1920. Jeho celková cena byla 17 360 tehdejších korun a odlila jej specializovaná slévačská firma Richard Herold v Chomutově. Zvon, vážící 95 kg, byl slavnostně zavěšen do kostelní věže dne 27. června 1926. Ani tento zvon však nepřežil příští válku. Dne 16. ledna 1942 vojáci wehrmachtu snesli zvon z věže a odvezli jej jako materiál na válečnou výrobu. Poslední zvon v Čisté utichl.
Další významná církevní památka stávala na louce poblíž osady V jámách /Berggruben/, na kopci zvaném Česká hora /Böhmenberg/, naproti dnešnímu vchodu do dolu Jeroným. V 17. století zde dávní horníci postavili horskou kapli /Bergkapelle/ v barokním slohu, jejíž zbytky jsou zde patrné dodnes. Její poloha je zachycena už na Müllerově mapě z roku 1720. Jednalo se o kapli. sv. Jana Křtitele /Johannes der Täufer/. Uvnitř se nacházely sochy Ježíše a jeho dvanácti apoštolů. Během 19. století, kdy již byla stavba vážně poškozena, byly sochy plně zrenovovány a přeneseny do jednoduché obyčejné stavby vedle Sokolovské ulice v Čisté. Stávala západně od křižovatky cest, téměř uprostřed města, ale za řadou domů Sokolovské ulice, takže byla hůře dostupná a špatně viditelná. Během ničení města se sochy ztratily neznámo kam.

ČISTOU dnes připomíná už jen kříž v místech bývalého hřbitova a kamenný pomníček v místě bývalého náměstí, který zde byl postaven na počátku devadesátých let. Zde je i od roku 2001 informační tabule s plánem bývalého města.