Zanikleobceobjekty

Navigace

První zmínky o obci:  1370
Zánik obce:  1945
Nadmořská výška: 695 m
Počet obyvatel / počet domů:  500/80
GPS souřadnice:  50°4´32.27“S   12°35´59.64“V

Bývalý Smrkovec se nacházel v severozápadní části Slavkovského lesa. Obec ležela v poměrně vysoké nadmořské výšce okolo 700 metrů, pod vrchem Kozák. Patřily k ní ještě samoty Grundmühle, Moorlohe a  mlýn s pilou Mühlpeint.
Severní částí bývalého katastru teče potok Libava.
Založení Schönfichtu bývá připisováno uhlířům, kteří zde "pod krásnými smrky" pálili své milíře.
Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1355 a týká se výměny kněžích v místním kostele. Ti se zde měnili poměrně často a pro obec bylo mnohdy velmi obtížné duchovního udržet. Těžké životní podmínky a drsné klima toho bylo nejčastějším důvodem. Stálého katolického faráře se podařilo zajistit až v roce 1694, na přímluvu F. A. Metternicha z Kynžvartu.

Nejvýznamější památkou Smrkovce byl  farní kostel svatého Václava. Ten zde pravděpodobně stál již v dávných dobách, přesný letopočet založení se nedochoval. Ze starších písemných pramenů je známo jen povýšení kostela na farní v roce 1352. Kostel byl během staletí několikrát přestavěn, nejprve ze své původní dřevěné podoby do zděné, naposledy v roce 1839, na příkaz kancléře Klementa Lothara von Metternicha. Z interiéru kostela byl nejvýznámějším oltář Anděla Strážného z roku 1710.

Obyvatelstvo nemělo ve zdejší krajině jednoduchý život, jelikož chudá políčka nedokázala uživit početné rodiny.Proto muži odcházeli  za prací do falknovského uhelného revíru. I přes svůj těžký úděl  byli Schönfichtští proslulí svou dobrosrdečností. Do podvědomí širého okolí se vepsaly především bujaré oslavy Jubel und Trubel, následující po církevním svátku svatého Václava.
Další písemná zpráva pochází z roku 1360, kdy je Schönficht uveden v lenní knize Leuchtenbergů se 16 dvory, mlýnem a zájezdním hostincem, který vlastnil Heinz von Königsberg. Celá oblast byla rozdělena mezi několik leníků, čehož dokladem je krom jiného také pomístní název "Les čtyř pánů", přeživší v některých mapách dodnes. O tomto je zajímavá pověst, podle které zde měl svůj brloh lesní duch Kober. Měl to být obr, který připomínal krkonošského Rýbcoula a strašili se jím děti, pobíhající po lesích.

Dějiny obce byly od svého počátku úzce spojeny s hornictvím. Dobývala se převážně železná ruda a stříbro. Výtěžky ale celkově nikdy nedosahovaly významnějších parametrů.
Rozkvět hornictví ukončilo až protireformní hnutí v 17. století, kdy byli evangeličtí horníci vyhnáni.
Obec od 16. století měnila často své pány, byli jimi například jezuité a po nich na delší dobu rod Metternichů, díky čemuž byl Schönficht po roce 1848 zařazen pod okres Planá.
Obec se pomalu rozrůstala a na konci 18. století již čítala 65 domů.
V roce 1846 je zde evidováno 728 obyvatel, což bylo v historii obce asi nejvíc, ale postupem času docházelo k odlivu lidí, zapříčiněného stěhováním horníků za prací do uhelných revírů Falknovska.
V r. 1877 zažil Schönficht velký požár, kdy v domě místního rychtáře Johanna Reicha shořely veškeré dokumenty, včetně obecní kroniky. Na základě této události bylo v následujícím roce založeno dobrovolné hasičstvo.
V roce 1895 stálo v Schönfichtu 107 domů se 663 obyvateli, z nichž byli všichni Němci, katolického vyznání. Evidováno je 26 sedláků s rodinami, 100 tkalců bavlny, 1 řemeslník a několik nádeníků.
Při sčítání obyvatel v roce 1900 měla farní obec Schönficht 98 domů a 609 obyvatel, vlastní poštovní úřad, později, za první republiky, také vlastní četnickou stanici.
Po první světové válce v roce 1921 zde žilo 533 obyvatel .
Ve školním roce 1929 - 1930 byla v rámci počešťování založena jednotřídní česká obecná škola a mateřská školka, která fungovala do roku 1938.
Těsně před druhou světovou válkou je evidováno 496 osob. Za druhé světové války sídlilo v obci divizní komando wehrmachtu.
Období po válce, především však odsun převážné většiny původních obyvatel, prakticky ukončil historii obce Schönficht.
V roce 1947 byl přejmenován na Smrkovec a byla zde snaha dosidlit prázdné domy českými obyvateli. Už 1. června 1946 tady sice byla otevřena česká škola, ale navštěvovalo ji jen 5 dětí.
Paradoxem osudu bylo, že noví "Smrkovečtí" dopadli v roce 1948 prakticky stejně, jako o tři roky dřív ti "Schönfichtští". Jejich nový domov byl totiž začleněn do vojenského prostoru a oni byli urychleně vysídleni. Podle vzpomínek pamětníků měli pouze několik hodin na to, aby pod dohledem vojska vesnici opustili.
Obec s názvem Smrkovec byla pod krátkým panováním armády, podobně jako ostatní zaniklé obce Slavkovského lesa, srovnána se zemí.
Dnes na místě, kde stál Schönficht naleznete vzrostlé stromy, bolševníky, zbytky základů domů a pár sklepů.
Z minulosti vojenského prostoru tady zůstaly dva bunkry na pastvinách nad cestou z Lazů a opuštěné rakeťácké kasárna na nedalekém vrchu.

Nafoceno: Březen 2016