Zanikleobceobjekty

Navigace

První zmínka o obci: r. 1239
Zánik obce:
Nadmořská výška: 527m
Počet obyvatel / domů:
GPS souřadnice: N 50.24444  E 13.02166

Stará slovanská osada Svatobor ležela nejprve v Sedlecké župě a poté patřila ke hradu Loket. První písemná zmínka o Svatoboru pochází z roku 1239, kdy je osada uvedena v darovací listině Bohuslava z Rýzmburku, podle které věnoval cisterciáckému klášteru v Oseku své šemnické území a kterou král Václav 28. června 1239 také potvrdil. 
Původně slovanský název vsi, znamenající posvátný les, byl v poněmčeném kraji silně komolen: Zwetibor, Zwetivir, Czwetbor, Swertwa, Czwetwa, Zwetbau. Roku 1272 vyňal král Otakar II. Svatobor a okolí ze soudní pravomoci hradu Loket. V privilegiu krále Jana Lucemburského z roku 1341, které nás informuje o rozsahu zdejšího pozemkového majetku oseckého kláštera, je zmiňován nejen Svatobor, ale i zdejší farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, založený cisterciáckým klášterem a náležející původně ke kostelu v Lokti, což dokazují papežské desátky odváděné v roce 1384. Darované vsi, založené většinou Hrabišicem Bohuslavem I., byly již osídlené a tvořily územní celek v oblasti Doupovských hor, zvaný šemnický újezd. Další vsi tam pak založil klášter sám, např. Pastviny (Ranzengrün), Luciny (Hartmannsgrün) nebo až roku 1326 založený Činov (Schönau). Za husitských válek dobyl tato území Jakoubek z Vřesovic, ale opat Johann se šemnického újezdu vzdal až roku 1466. Král Jiří z Poděbrad pak Svatobor spolu s ostatními vesnicemi újezdu připojil k panství Andělská Hora. Po pobělohorských konfiskacích se Svatobor dostal roku 1623 k panství Kysibel (Stružná) Černína z Chudenic. Následující třicetiletá válka ves dosti poničila. Podle berní ruly z roku 1654 zde žilo jen 7 sedláku, kteří měli kromě polí také kus lesa a jeden z nich mel i šenk, dále 1 chalupník, 1 zahradník a 5 domkařů. Celkem bylo ve vsi 18 potahu, 13 krav, 32 jalovic, 1 prase a 15 koz. Berní rula také uváděla, že stavení jsou tam špatná, pole žitná, luk málo, ale pastvin dostatek a že ves leží ve vysokých horách a "živnost jich z dobytka, dříví sekají, v přízi handlují". Nejstarší část obce byla v tzv. Horním Svatoboru v okolí farního kostela Nanebevzetí Panny Marie z let 1729-1732, stojícího na místě staršího kostela na horské terase spolu s farou, hospodářským zázemím a hřbitovem, což je zřejmé i ze stabilního katastru z roku 1842. Náves s rybníkem a menšími usedlostmi, většinou bez hospodářského zázemí tam navazuje na vyvýšený areál kostela a fary. Východně ležící část obklopuje v mapě menší obdélnou náves, na jejímž okraji jsou vetší zemědělské usedlosti. To potvrzuje, že pod kostelem byla starší osada, která byla v době kolonizace doplněna o plánovité založenou část severovýchodně od kostela. Původní dřevěné a hrázděné stavby statku byly většinou všechny nahrazeny zděnými a omítnutými domy. Starých staveb tu do 2. světové války zůstalo opravdu málo. Roku 1850 se stal Svatobor samostatnou obcí náležející do okrasu Karlovy Vary a v letech 1869-1900 k němu byla připojena osada Dolní Lomnice. Svatobor mel dvoutřídní školu a ke kostelu bylo přifařeno 8 vsí z okolí, mezi nimi také Luciny, Mlýnská, Dolní Lomnice i Stará Ves. V roce 1895 žilo ve Svatoboru 427 v 62 domech, poté počet osedlých klesal. V roce 1921 zde žilo 338 a v roce 1939 316 obyvatel v 70 domech. Po vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce nebyla ves již nikdy zcela dosídlena a roku 1950 zde žilo jen 28 stálých obyvatel. V roce 1966 po úmyslném zapálení vyhořel zdejší kostel. Vojenské lesy však uvádějí, že požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky. Dnes jsou z kostela spolu s přilehlou farou ruiny. Koncem roku 2003 zahájila armáda spolu s památkáři kroky k záchraně kostela. Kostel je sice uznanou kulturní památkou, ale kvůli nebezpečí úrazu je vstup k němu zakázán. Ve vsi dne žije pouze 17 stálých obyvatel a stojí zde jen 3 rodinné domy. Není tu obchod ani jiná občanská vybavenost, nakupovat jezdí lidé do Dubiny nebo Karlových Varu. Zemědělská správa Bražec tu ale má svoji farmu. Z původní vsi zůstal jen návesní rybník a pozůstatky usedlostí pod kostelem.

Nafoceno 13.1.2018

KOSTEL

Kostel Nanebevzetí P. Marie býval obklopený hřbitovem, do jehož zdi by a symetricky zapojena i fara a kostnice. Původní kostel byl založen oseckým klášterem v pol. 14. století. Zřícenina dnešní stavby je pozůstatkem kostela postaveného v l. 1729-32 podle plánu Fr. M. Kaňky z doby po r. 1725 nákladem Černínu. Rekonstruován byl v r. 1931. Kostel je jednolodní, s užším obdélníkovým presbytářem ukončeným polokruhové a se čtvercovými sakristiemi po stranách. Průčelí je trojosé patrové, s převýšenou partií přízemí a středním rizalitem, vyvrcholeným hranolovou vězí s kdysi cibulovou bání. Průčelí je členěno soustavou pilastru a lizénových rámců, nikami a vpadlými poli. Portál a okna jsou obdélníková v rámci s uchy a se segmentovou a stříškovou římsou. Boční fasády clení v přízemí lizény, v patře lizénové rámce, okna obdélníková se segmentovým záklenkem a obdélníkovými portály v rámci s uchy, se supraportou ukončenou římsou proloženou segmentem. Krytina kostela bývala šindelová. Presbytář míval valenou klenbu s lunetami a v závěru konchu s lunetami. Loď se zaoblenými nárožími bývala sklenuta poli valené klenby s lunetami, oddělenými valenými pásy, sbíhajícími na pilastry, mezi než byly rozpjaty ploché oblouky arkád. Oltáře v kostele byly současné s jeho stavbou. Na hlavním oltáři se nacházela Madona ze 16. století. Boční oltáře sv. Ludvíka a Terezie z r. 1767 mely sochařskou výzdobu patrné od K. Waitzmanna. Kazatelna byla vyzdobena obrazy J. Kramolína, křtitelnice pocházela z r. 1757, staré varhany byly přestaveny v r. 1762. Zpovědnice se sochami sv. Anny a P. Marie byla dílem J. Wildta z konce 18. století. Po zrušení kostela byla údajně část barokního zařízení umístěna do kostela sv. Kříže v Rybářích. Fara byla rovněž stavena současně s kostelem. Byla obdélníková, na straně ke kostelu přizemní, směrem k obci patrová. V přízemí i pater byla členěná lizénami a lizénovými rámci a obdélníkovými okny v rámci s uchy. Prostory v přízemí byly sklenuty valené s lunetami, v pater byly stropy s fabionem. Střecha byla obdobně jako na kostele šindelová. Dnes je budova bývalé fary v havarijním stavu a pripomíná velkou zříceninu.

 

HŘBITOV