Zanikleobceobjekty

Navigace

První zmínka: r.1331
Zánik: r.1948
GPS souřadnice: 50.25250N,   12.11556E

Újezd byl odnepaměti nejzápadnější obydlenou vsí při česko-bavorských hranicích. Obec se rozprostírala v odlesněném údolí při rozsáhlém prameništi Újezdského potoka mezi kótami Mlýnský vrch, Peklo, Smrkovec a Štítarský vrch. Ležel na pomezí dvou spádových městeček - 5 km západně od Aše a 5 km východně od bavorského Rehau. První písemná zmínka o osadě Mering se váže k roku 1331. V kronice obce je za rok založení vesnice považován 1300. V 15. a 16. století se objevuje název Merring a Märring, poté se již obec nazývá Mähring. Ves byla nejprve v majetku rodu Neubergů (kteří zde měli postavenou srubovou tvrz), po roce 1400 přešla do majetku rodu Zedtwitzů. V novodobé historii ze správního hlediska náležel Újezd do roku 1904 k obci Krásná, pak se stal samostatnou obcí. V roce 1921 byla ves elektrifikována, o rok později byla postavena okresní silnice z Újezdu do Krásné a tím se propojila s městem Aš. V roce 1930 byl v obci zřízen první telefon. Újezd byl vyloženě rolnickou vesnicí s částmi Horní ves (Oberdorf), Dolní ves (Unterdorf) a Kout (Winkel). Většina obyvatel obce se věnovala zemědělství a těžbě dřeva. Většina půdy byla obdělávána za pomocí volských spřežení, jen několik větších sedláků mělo koně. Jelikož vesnice ležela ve vysoké nadmořské výšce (600 metrů), nepěstovala se zde pšenice, ale hlavně oves, žito, len a brambory. V roce 1688 už bylo ve vsi 24 hospodářských dvorů. V roce 1890 zde žilo ve 46 domech 295 obyvatel. V roce 1939 měl Újezd 175 obyvatel ve 40 domácnostech. Území obce se rozkládalo na úctyhodných 708 hektarech, z toho 385 hektarů tvořil les. Vesnice se svým katastrem byla nejoblíbenějším loveckým územím pro rod Zedtwitzů, kteří sídlili v Krásné a vlastnili majetek až do začátku 20. století. V újezdských lesích bývalo velmi mnoho vysoké zvěře. Traduje se informace o posledním medvědovi, který měl být zastřelen roku 1800.

Kromě domů zde stálo několik větších statků a další stavby. V roce 1861 byla postavena škola. Uvnitř budovy se nacházela učebna a byt pro učitele, malý zvoneček na budově školy zvonil 3x denně - k ranní a večerní modlitbě, stejně tak jako v 11 hodin k času oběda, zvoněním byla rovněž oznamována úmrtí. Školní zahrada byla využívána též jako hřiště a cvičiště. Předtím mezi roky 1806-1844 zde fungovala tzv. putovní škola, tzn. že učitel po 6 dnech střídal jednotlivé domy. Ve vesnici byla řada spolků, vedle hasičů zde fungoval Svazek zemědělců, Spolek německé zemské mládeže, Společenství myslivců a Pohřební spolek. Pro místní i návštěvníky byl velice oblíbeným místem velký Panský rybník, který patřil ke mlýnu a sloužil i ke koupání. Mlýn s rybníkem se nacházel nedaleko nejzápadnějšího bodu České republiky a tudíž to byl nejzápadnější mlýn bývalé Rakousko-uherské monarchie a Československé republiky. Poprvé je zmiňován v roce 1648. Práce na mlýně zahrnovala právo na mletí a dále provozování pily. K mlýnu vodu přiváděl náhon z hraničního Újezdského potoka. Ke stavení patřilo 11 hektarů zemědělské plochy, 4 hektary lesa, přímo u mlýna Mlýnský rybník a nedaleko něj ještě Panský rybník. Posledními majiteli mlýna byli Egon a Emma Korndörferovi, kteří stavení až do svého vyhnání obhospodařovali. Egon Korndörfer byl nalezen utonulý v Panském rybníce - nikdy se nevysvětlilo, jestli to byla nehoda, vražda či zda se rozhodl dobrovolně ukončit svůj život vlivem blížícího se vysídlení. V Újezdě dále byl hostinec Gasthaus Ludwig. Původní usedlost s kovárnou se datuje do roku 1817. Majitel v domě posléze otevřel pohostinství. Celý objekt byl v roce 1925 stržen a znovu vystavěn v nové podobě i s tanečním sálem. Hostinec byl oblíbeným výletním místem turistů z Chebska i Bavorska. Byl sídlem místních spolků a každých čtrnáct dní zde byly pořádány tancovačky. V roce 1865 byl v obci založen hřbitov. Před tím byli všichni újezdští obyvatelé pohřbíváni v Aši - to byla ale daleká a obtížná cesta, zejména v zimě. Poslední pohřeb se v Újezdě konal v lednu 1946 (utonulý mlynář Egon Korndörfer). Téhož roku (1946) byl hřbitov zcela zničen, dokonce byly otevřeny i hroby. Kromě několika náhrobků a olemování se nic jiného nedochovalo.

Konec 2. světové války zasáhl i ves Újezd.  16. a 17. dubna 1945 dorazili do Rehau Američané. Vystřelili několik granátů směrem na Újezd, ty ale nezpůsobily škody. 20. dubna přijely do Aše tanky. Jednotky americké armády se dostaly i do Újezdu - domy byly prohledány a zbraně musely být odevzdány. Když se Američané stáhli na podzim 1945 zpět do Bavorska, převzali veškeré důležité pozice Češi. Od této doby byly hranice uzavřeny a střeženy. Díky odlehlé poloze vesnice nebyli místní postiženi násilným odsunem v létě 1945 - ke dni 3. července 1945 bylo v Újezdě evidováno ještě 46 německých obyvatel. Vyhoštěni byli až začátkem roku 1946 a s sebou si směli vzít na jednu osobu zavazadlo o váze 50 kg. Poslední rodiny opustily Újezd v srpnu 1946. Nové osídlení vesnice vlivem polohy v pohraničí nebylo plánováno a tak roku 1948 obec formálně zanikla. V roce 1953 byly zbytky vydrancované vesnice zbourány - domy byly odstřeleny a srovnány se zemí. Po zřízení hraničního pásma již zaniklý Újezd obklopily ze tří stan drátěné zátarasy. Ve východní části zaniklého Újezdu byla zřízena stejnojmenná pohraniční rota (dřevěné baráky, od 60. let zděné baráky, v 80. letech postavena nová rota - tzv. horský hotel). Pohraniční stráž využívala jeden hospodářský objekt zaniklé vsi jako pozorovatelnu. Zatímco pozorovatelna byla po roce 1989 stržena, areál roty je dodnes nevyužitý a pomalu se rozpadá.

Nafoceno: 6.4.2018

HŘBITOV

Místo zaniklé obce Újezd dnes připomínají louky s košatými stromy a dvě pietní místa. Tím prvním je bývalý hřbitov - jeho středem vede stromová alej, která je dnes obklopena pozůstatky náhrobních kamenů a dřevěným křížem. Hřbitov byl do současné podoby revitalizován v roce 2009.

Nafoceno: únor 2018

PAMÁTNÍK

Druhým pietním místem je obnovený válečný památník padlých vojáků z 1. a 2. světové války. Památník stojí v blízkosti zbořené újezdské školy. Byl vytvořen v roce 1925 ze sbírek v nákladu 11 000 Kč. V roce 1992 byl památník nalezen tehdejšími obyvateli vsi poražený nápisem nahoru v trávě. Tvrdá žula byla sice silně zvětralá, ale artefakt nástrahy komunistické doby překonal. V tomto roce byl památník postaven na původní místo, avšak kompletního zrestaurování se dočkal až v roce 2000. Byla k němu přidána deska, na které je seznam obyvatel Újezdu, kteří padli během 2. světové války. V říjnu 2000 byl památník slavnostně odhalen.

Nafoceno: 6.4.2018

O 10 let později byla na újezdské louce postavena větrná elektrárna. Jakýmsi třetím místem důstojné památky na zaniklou ves Újezd je Most přátelství, který vznikl v roce 2008 na starých základech mostku přes hraniční Újezdský potok (u hraničního znaku 9/3C). V dobách života ve vsi mostek spojoval Čechy a Němce - chodilo se tudy do bavorského Rehau a z druhé strany hranice do Újezdu a dále do Aše. Poválečná léta minulého století byla ve znamení boření společných cest a uzavření hranice. Přímo u mostu stála na české straně hranice zemědělská usedlost rodiny Ritterových. Po odsunu německého obyvatelstva poslední majitelka usedlosti Emma Ritterová v roce 1953 z bavorské strany sledovala, jak byl její rodinný dům vyhozen do povětří a následně srovnán se zemí.